National Gallery & Harrods ... :)

Ve středu a ve čtvrtek jsme neměly školu, tak jsme se alespoň jeden z těch dvou dnů rozhodly věnovat sportu a kultůře. Sportu bylo učiněno za dost ve fitku, kde jsme namáhaly svá těla. :) A za kultůrou jsme se rozhodly dojít na Trafalgar Square do Nationall Gallery. Ale abych nepředbíhala - byl hezký, slunný, ale chladný den a šly jsme známou cestou kolem Wellingtonu a Buckingham Palace, které jsme poprvé viděly za slunného počasí, tak se prostě nedalo jinak, než si tato místa zvěčnit. ;)

Wellington Arch a mraky :)

Victoria Memorial před Buckingham Palace

... dlouhý krok...

Cestou jsme se musely zastavit na obídku v podobě sandwiche / bagety... Ale kupodivu to nebylo s majonézou a bylo to dobré... ale hlavně nám to zahnalo hlad a dalo dostatek síly na prohlížení velkolepých obrazů. :) Na Trafalgar Square jsme došly chvíli po druhé hodině odpolední, takže nám na prohlídku zbylo cca tři a půl hoďky, což je o malinko víc než akorát. :)

National Gallery byla založena v roce 1824. Jádrem kolekce se brzy staly obrazy italských mistrů z 15. a 16. století. Galerie vystavuje asi 2000 děl z let 1250 až 1900 (až v roce 1966 bylo rozhodnuto o hraničním roku a tak se část sbírky přesunula do Tate Gallery).

National Gallery na Trafalgaru

Stavba budovy galerie byla zahájena v roce 1837 Wiliamem Wilkinsem. Prostor byl stále malý, aby se do něj vešly všechna díla, ale dalšímu rozvoji bránila budova chudobince. Po jejím zboření bylo mezi lety 1872 až 1876 dostavěno rozsáhlé východní křídlo. Nejnověji bylo dostavěno tzv. Sainsburyho křídlo (z r. 1991). Autorem této dostavby je postmoderní architekt Robert Venturi. V tomto křídle jsou vystaveni renesanční mistři.

Skoro zaručeně pravý templář :D

Jak je naším starým dobrým zvykem, nejprve jsme uvnitř zamířily do obchodu se suvenýry (o toaletách taktně pomlčím, tam chodíme hned potom;)). A zase jsme se nestačily divit, co jsou schopni vytvořit a prodávat. :) Číslo jedna pro mne zcela jasně jsou postavičky známých malířů... A tak si můžete domů odnést podobenku Renoira, da Vinciho nebo van Gogha... Ten je nejvíc vymakanej - má totiž ucho na suchej zip! :) Fakt zvláštnost! :)

Vincent van Gogh :))

Pak jsme hledaly, kam bysme se vrtly... a u toho jsme se rozhlížely po prostorách galerie... Okukovaly podlahy a stropy... A pak k nám přišel pán a že se tu fotit nesmí, ale tak dva alespoň trochu použitelné snímky jsem stihla udělat. :)

Mozaika na podlaze - tajný snímek č. 1

Hlavní vstupní prostor galerie - tajný snímek č. 2 :)

Za chvíli jsme se s Monikou rozdělily... Ona se šla kochat impresionismem, nebo si to alespoň myslím, že koukala na impresionismus... A já jsem šla na malířství 13. - 15. století do křídla Sainsbury. :) Měla jsem před sebou modrou část s mnoha sály (č. 52 - 66), uf docela šílená představa tohle všechno proletět za půl odpoledne. :) Ale dalo by se říct, že jsem se držela statečně a většinu sálů jsem si prohlídla svým tempem (až poslední asi tři jsem vzala rychleji, protože se blížila šestá hodina, tedy zavírací doba).

Nejvíce obrazů je zde s náboženskou tématikou, která byla dominantní po mnoho desítek let. Jde jednak o obrazy sloužící k dekoraci kostelů - především o součásti oltářů, druhak pro soukromé účely. V 15. století vzrůstá počet portrétů a výjevů z mytologie či dávné historie. Viděla jsem mnoho známých děl, která jsem do té doby znala jenom z obrázků kdesi v učebnicích. To mě hodně baví. :)) Zatoupeni jsou tu pro představu: Sandro Botticelli (např. Venuše a Mars), Andrea del Verocchio, Paolo Uccello, Jan van Eyck (Podobizna manželů Arnolfiniových), Giovanni Bellini, Pierro della Francesca (Křest Kristův), Albrecht Dürer,... a na další si už nemůžu vzpomenout. :D... Asi mne opravdu hodně zaujali. ;)

Šestá tu byla coby dup a my jsme se s Monikou sešly v hlavní hale galerie a mazaly jsme domů. :) Večerní Trafalgar Square mělo zase jinou náladu než za světla a hlavně tu bylo méně lidí, což je vždycky pozitivum. ;) A stejně se sem musíme někdy vypravit večer, abysme věděly. :))

Trafalgar po setmění

Cestou zpátky okolo Buckingham Palace nás předjela kolona aut, která svištěla k bráně paláce, kde projelo dovnitř auto a policejní doprovod se rychle rozpustil a odjel jinam... :) Hmmm, koho to tam asi vezli, no?! :)

Buckingham Palace... v noci je alespoň hezky osvětlen ;)

No jo, do cesty se nám ale postavila ještě jedna zajímavost, kolem které jsme zatím jenom procházely a ještě se neodvážily dovnitř. No jo, byl to obchodní dům Harrods. ;) Tentokrát jsme se do bran luxusu podívaly... i když jsme před vstupem dovnitř nevěděly, co si pod takovým luxusem představit, tak teď už to víme. ;) Hned za prosklenými dveřmi nám místní pán z ostrahy říkal, ať si sundáme batohy ze zad. Hm, přišlo nám to divné, ale poslechly jsme.

Později jsem se na wikipedii dozvěděla, že v Harrods platí docela přísná pravidla pro oblékání - nesmí se sem s příliš krátkými šortkami, s odhaleným břichem a světe div se - nesmí se sem ani s batohem. (Takže batoh, který držíme v ruce není batoh??:)). Ale tímto se nám vyřešila naše malá záhada. ;)

Stavba současné budovy obchodního domu započala v roce 1901 ve stylu Art Noveau, fasáda je pokryta terakotovými dlaždicemi a i interiéry působí honosným dojmem. Údajně nejvíce zdobnou místností je Food Hall, kde jsou ohromné secesní lustry z porcelánu. Vůbec všechna výzdova se zdá původní a udržovaná... Ať chci nebo ne... prostě to tu vypadá luxusně. :)

Fromagerie... mňááám, dala bych si :))

Food Hall

To jsme ale pořád byly v přízemí, tak jsme se chtěly podívat ještě do dalších pater a to nastal čas pro Egyptian Escalator. V roce 1985 obchodní dům koupila egyptská milionářská rodina Al-Fayed. Rodina celý obchodní dům nechala zrekonstruovat a mimo jiné nechala vybudovat právě eskalátor jako poctu starověkému Egyptu.

Egyptian Escalator

Součást Egyptian Escalator... :)

Uf, tohle jednoho unaví, tak jsme proběhly jedním patrem, abychom se dostaly k nějakému schodišti... No a tady jsme normálně nesly batoh na zádech! To jsme si panečku dovolily!! :D ... Nu, nějak nevím, jestli se sem chci ještě někdy vrátit... :))