středa 7. dubna 2010

Atlantické pobřeží a Corfe Castle

Vyspali jsme se dorůžova a vydali jsme se společně na snídani. Ta byla podávána v příjemné místnosti, kde byly k dispozici různé druhy džusů, cereálií a na dotaz pana majitele jsme si mohli vybrat kafe nebo čaj... No a také jsme si dali další anglickou snídani, která byla servírována na o poznání menším talířku. :) A rajče spolu s masíčkem vypadalo jako nějaká divná chobotnice. ;) Ale dobré to bylo. Hotel vedou sympatičtí manželé Brenda a Paul, kteří byli vždy připraveni nám pomoci. Krom manželů hotel trvale obýval ještě krásný hafan, ale ten se kamarádil maximálně jenom kvůli drbání. :) Hned při příjezdu jsme dostali jednoduchou mapku Bournemouthu a druhý den ráno nám bylo doporučeno několik turistických cílů, které lze navštívit. Dopoledne jsme se teda rozhodli strávit ve městě.

Vlnka :))

My jsme se s Jirkou nejdřív vydali na pobřeží, kde jsem si užívali poloslunečného dne. No, bylo docela hezky... Nejprve jsme se zastavili na místním molu, zrovna tu byl nějaký štáb a cosi natáčel, tak jsme chvíli přihlíželi, než jsme se vydali dál. :) Je neuvěřitelné, že molo bylo postaveno již v roce 1888.

Boscombe Pier

Na plážích jsme se zdrželi hodně času, obhlíželi jsem faunu a floru, co byla vyplavena na břeh. A mnohdy to byly docela zajímavé kousky. Přece jenom jsem nikdy neviděla obyvatele chladnějšího moře než je Středozemní moře. A taky tu byly pěkný kamínky, to se musí nechat. :) Kolem pláže jsou postaveny malé domky s barevnými střechami, které si lze pronajmout. Akorát teda bych chtěla vidět takové smělce, kteří by do moře vlezli, protože je studené i v létě (teploty vzduchu jsou v letních měsících jen málo přes 20 °C).

Chaluha či co to je :)

V Bournemouthu je jiný charakter pobřeží než v jihovýchodní Anglii. Jsou tu široké písečné pláže a až za nimi se zvedají strmé skalnaté útesy, které jsou ale nižší a pozvolnější, často zarostlé vegetací. Pláže lákají k rekreačnímu využití, však jsme tu už na počátku dubna viděli mnoho surfařů. Dokonce i záchranáři byli připraveni na svých místech, kdyby se něco stalo. Je pravda, že v tu dobu byly velikonoční prázdniny, ale na druhou stranu mi přišlo zvláštní se cachtat v moři v dubnu, když teda žádné extra teplo nebylo. :) Jo, jsme tu prostě cizáci. :)

Pláž v Bournemouth

No, už jednou jsem se pozastavila nad zimou... Ale tohle jsem nepochopila už vůbec... To, že se někdo prohání ve vlnách s neoprénem bych ještě pochopila, ale tuhle rodinku už ne! :D ... Nemůžu uvěřit tomu, že těm dětem v titěrných plavečkách nebyla zima. :)

Chladnomilné děti na pláži :)))


Protože jsme strávili hodně času na pláži, na muzeum nám ho zbylo jenom málo... ale na chvíli jsme se dovnitř podívat chtěli, když už jsme u něj byli. :) Russell-Cotez Art Gallery & Museum sídlí ve starém viktoriánském domě. Stavba domu byla započata v roce 1897 a dokončena byla v roce 1901. Dům byl navržený architektem Johnem Frederickem Fogertym a měl to být dárek sira jménem Merton Russell-Cotez své ženě. Zajímavé je, že v roce 1901 zemřela královna Victoria, a tak je tento dům jedním z posledních, který byl ve viktoriánském slohu postaven. Majitelé hodně cestovali, navštívili např. Nový Zéland, Japonsko, Austrálii, Rusko nebo Havaj. Z cest si vozili cenné předměty, které jsou v dnešní době v muzeu vystaveny...

Příležitostně jsou tu pořádány i tematické výstavy. Toto muzeum tedy rozhodně není podle mého vkusu. Prostor se mi zdál ledabile zaplněný věcmi... Mnohdy docela dost kýčovitými. No, ale proti gustu... Chtěla jsem tím jenom říct, že nám ani moc nevadilo, že jsme na prohlídku muzea neměli moc času... :) Rychle jsme ho opustili a vrátili jsme se zpátky na hotel, kde jsme se sešli všichni a domluvili jsme se na dalších místech, kam bychom se chtěli podívat.

Muzeum, jednou stačilo a nikdy více :)

Dohodli jsme se, že pojedeme do nedaleké vesnice, kde by měla být pěkná zřícenina hradu. Cestou se trochu ztratilo první auto druhému, ale to jsme se našli docela brzo. :) Taky jsem cestou poprvé museli tankovat - zvlášť naše Corsa s menší nádrží by už asi zpátky nedojela. :) No, v Anglii je to s benzínkami trochu potíž, takže je lepší vzít benzín zavčasu, aby pak nebylo pozdě. :)

Corfe Castle s 1 400 obyvateli leží v srdci "Isle of Purbeck", což je poloostrov oddělený od Bournemouthu mořským zálivem (Poole Harbour). Okolí Corfe Castle bylo osídleno už 6 000 let př.n.l., později tu sídlili Keltové a po přelomu letopočtu Římané, kteří tu setrvali do 5. století. Poté sem podnikali výpady Vikingové.

Centrum Corfe Castle


Samotný hrad je datován až do 11. století. Po pět století byl hrad důležitým královským hradem a symbolem moci. Byl využíván jako klenotnice a vězení. Zříceniny, které z něho zbyly do dnešní doby, nejsou ale výsledkem ničivého pustošení armád, ale záměrným pobořením. Pozice hradu je velmi výhodná - jednak se nachází na trase mezi dvěma významnějšími městy, ale výhody skýtá i strmý kopec, který byl vybrán pro stavbu hradu. V blízkosti se nacházel i dostatek stavebního materiálu - vápenec je z Purbecku a dřevo z nedalekého New Forest.


Vstup do zříceniny Corfe Castle

Když jsme byli na hradě, jel kolem akorát pěkný kouřící vláček... skoro jako expres do Bradavic. Akorát tenhle jel nejspíš ze Swanage do Warehamu. :) Tak třeba při další návštěvě Anglie se nám Bradavice podaří vypátrat. ;)

Vláček a ovce :))


Ale zpátky k historii hradu. :) Po anglické občanské válce byl hrad v držení sira Johna Bankese, což byl oddaný monarchista. Po dvou dlouhých obléháních hradu byl hrad lstí uzmut a v roce 1646 byl na příkaz Parlamentu zbořen. V následujících letech byl do značné míry rozkraden stavební materiál, který byl využít na stavbu domů ve vesnici. Aha, tak proto mají všude krásné kamenné domky. :) Od roku 1981 patří zřícenina do dědictví National Trust.

Po průchodu bránou jsme se ocitli ve velkém prostoru, které by se v české terminologii dalo pojmenovat jako nádvoří. Ve své době to bylo dost nevábné místo - lidé tu měli svoje obydlí, dílny a stáje postavené z lokálního materiálu jako bylo dřevo nebo proutí. Střechy budov byly doškové. Toto nádvoří je lemováno silnými hradbami s několika věžemi, které byly původně o dost vyšší než dnes. Zajímavá je jihozápadní věž (South-West Gatehouse), na které je vidět přímý důsledek snahy o zboření hradu. Levá strana brány je o tři metry níže než strana pravá. Za pomoci střelného prachu vyletěla do vzduchu jenom trochu. :)


South-West Gatehouse

Ruiny hradu jsou hodně rozsáhlé a působivé. Taky se mi docela líbí, že si člověk může všechno prolézt, jak se mu líbí... čehož jsme tedy náležitě využili. :) Z hradu byl hezký výhled do okolí, chvílemi ozářeného sluncem, když se mu zrovna chtělo vylézt. :) Nicméně jsem hodně ráda, že jsme jeli právě sem.

... a když vykouklo sluníčko, byla to krása :)

... nesmírná :)

Cestou k autu jsme se ještě s Jirkou zastavili u místního kostelíka, který je stejně půvabně kamenný jako skoro všechny stavby ve vesnici. Jednalo se o farní kostel - The Church of Edward King and Martyr. Kostel je zasvěcen králi Edwardovi, který byl v roce 978 zavražděn na příkaz své nevlastní matky. Podle legendy kostel stojí na místě domku slepé ženy, kde bylo uloženo tělo krále po vraždě. Původní kostel byl postaven ve 13. století, dodnes z něj je zachována jenom věž. Další části budovy byly strženy a v roce 1859 byl dostavěn kostel v gotickém slohu, který zde stojí dodnes.

Interiér kostela

... s živými květinami ve vázách...

Chvíli jsme se váleli v trávě a užívali jsme si, že zase vylezlo sluníčko a přitom jsme pořídili ještě několik fotek exteriéru kostela. :) Ale pěkně se tu leželo, to jo. :)

The Parish Church of Edward King and Martyr

Několik domů mělo původní doškovou střechu a tedy musím se přiznat, že tyhle domky mají neopakovatelné kouzlo a hodně mě bavilo se na ně dívat při procházce po vesnici. Vesnice není moc velká, při procházce jsme došli i ke hřbitovu, na který jsme se tedy podívat nestačili, ale byl od něj krásný pohled na hrad, proto tady taková fotka samozřejmě nesmí chybět. :)

Typický domek v Corfe Castle

Poslední pohled na krásnou zříceninu

V podvečer toho dne jsme se ještě vydali k pobřeží snad už skoro i Atlantického oceánu, no i když to ještě asi úplně ne. :) Každopádně teda naším hlavním cílem bylo Durdle Door. Přijeli jsme sem přes nějaký kemp nebo co to bylo a nebyli jsme si tak úplně jisti, jestli jsme tu správně. Ale byli jsme. :) Trochu jsem měla trauma z toho, že jsme za jedno z našich dvou aut nezaplatili parkovné, protože zrovna když jsem chtěla platit, tak se automat nějak porouchal a nechtěl mi žádný lísteček vydat, béé. Ale podezřívám Angličany, že stejně žádné kontroly nepotřebují, protože jsou to ve velké většině disciplinované podctivky. :))

Když jsme scházeli z kopce k pobřeží moře či oceánu, vypadalo to, že nás chytí pěkná bouřka - obloha byla temně modrá. Proto jsme rychle svištěli dolů, abychom ještě zastihli náš hlavní cíl osvětlený sluncem. No, ale teda nesvištěli jsme zase tak rychle, protože jsme se stihli rozhlížet kolem a kochat se tou krásou a barevností pobřeží.

Dramatická krajina

Fascinace moříčkem

Docela jsem se tam na pláži bavili sami sebou. :) Jirkovi se povedlo utíkat před vlnou tak efektně, že skončil s mokrýma nohama, Monika ta se rovnou rozplácla do písku... A v podobném duchu se nám to tu neslo. :) Moc jsme si to tu užili. :D

Čekání na vlnku ;)

Když příroda maluje...

Síla moře/oceánu je neskutečná... a to jsme vlastně měli krásné počasí a moře bylo v té době docela klidné. Stejně mě nepřestane fascinovat omílání kamínků vodou a vytváření plážových valů, jak moře ustupovalo za odlivu. Učebnice geologie, skoro. ;) No jo, na plážích Středozemního "moře" se tohle vidět skutečně nedá. :)

Pobřeží u Durdle Door

Název Durdle je odvozen od staroanglického slova "thirl", což znamená něco jako vrtat. Skalní brána i okolní horniny jsou tvořeny jurskými vápenci. Jedná se o docela tenké překocené vrstvy tzv. "Portland Stone" (staré cca 150 milionů let), které byly z části erodovány mořským příbojem. No jo, podobnost s Pravčickou bránou je nápadná, až na to, že v Českém Švýcarsku už nějaký ten pátek žádné moře není. ;)) Směrem k pobřeží se vyskytují mladší horniny (až 65 milionů let stará křída).

Durdle Door v celé své kráse

Počasí nakonec vydrželo krásné a ani za parkovné jsme dodatečně neplatili, den skončil fakt krásně. :)) Celou cestu zpátky na hotel nás provázelo krásné podvečerní světlo. Ach, Anglie je prostě krásná! :)

Krásné podvečerní světlo při cestě zpátky

Po příjezdu oba řidiči po nějakém času propadli do říše snů a na mě a Monice zbyla starost s ubytováním na další den. A že to byla docela krizovka, dlouho jsme nemohly nic najít. Ani sklenička Baileys tomu nepomohla. Nakonec volba padla na městečko Chepstow ve Walesu, což jsme původně nechtěli, ale co... Museli jsme trochu popojet. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat