London Highlights II.

Druhý den bylo ráno hezky, proto jsme po snídani rychle (jak jen to naše velmi pomalé povahy dovolily:)) utíkali na metro a jeli jsme se podívat na Tower of London a okolí, dokud ještě bylo osvětlováno silným sluncem. :)

Modřence

Velmi mne překvapil pohled na Temži - v tuto hodinu jsem tu zřejmě nikdy nebyla, jinak bych si toho musela všimnout už dřív. :) Prostě tu byl regulerní odliv! :) Hladina byla výrazně nízko, dřív by mne nenapadlo, že ten pokles je tak rapidní. Hladina stoupá a klesá až o šest metrů!

Odliv na Temži :)

Tower Bridge díky tomu dneska vypadal mohutnější a zářil do dálky (všemi svými barvami;)). Nad stavbou mostu se začalo uvažovat ke konci 19. stletí, kdy se ve východní části Londýna začalo rozmáhat průmyslová výroba. Zároveň ale nemohl být postaven klasický most, protože by se tak nedostaly lodě do hlavního londýnského přístavu. Na architektonický návrh byla vyhlášená veřejná soutěž, z 50 zaslaných návrhů byl nakonec vybrán vítězný - od Horace Jonese. Stavba začala v roce 1886 a trvala po osm let, slavnostní otevření mostu bylo tedy v roce 1894. Na horní části mostu byly vybudovány dvě lávky - které sloužily k pohybu pěších, když byla zvednuta hlavní část mostu při proplouvání lodí. Ty byly uzavřeny už v roce 1910, protože se staly rájem prostitutek a kapsářů. :) Dneska je lze navštívit - jsou součástí prohlídky mostu.

Tower Bridge

Kousek od mostu jsou St. Katharine Docks, ty jsem si pro sebe objevila... Zajímavé místo. Výstavba probíhala od května roku 1827, svůj název dostaly podle nemocnice sv. Kateřiny, která tu stála od 12. století. Hladina nádrže je asi 4 m nad hladinou Temže za přílivu. Okolo byly postaveny sklady, přesto ale doky nebyly dost velké, aby mohly obsluhovat veliké lodě. Za II. světové války byly doky velmi poškozeny německými bombardéry, z této rány se už nevzpamatovaly a v roce 1968 byly mezi prvními zavřeny. Většina okolních skladů byla zbourána a dnes jsou doky využívány k rekreačním účelům, jsou zde kanceláře, byty, obchody a restaurace.

Lodě kotvící v St. Katharine Docks

Nejvýraznější ze staveb je tu The Dickens Inn - původní pivovar z 18. století je dnes hojně navštěvovaným pubem.

Náměstíčko s červenou budkou a The Dickens Inn

St. Katharine Docks

Místo je tu i pro moderní umění - myslím tím hlavně smaltované desky, které lemují Cloister´s Walk. Jsou to panely vytvořené v letech 1997 - 1998 a jejich autorem je DaleDevereux Barker.

Kousek ozdoby Cloister´s Walk

Během dne postupně přibývaly mraky, tak jsme se brzy ze slunečného počasí dostali na podmračeno s hrozbou deště. :) Prošli jsme se po Tower Bridge a pak dále po nábřeží až ke křižníku Belfast - obrovské lodi, která trvale kotví přímo na Temži. HMS (Her Majesty Ship) Belfast je křížník, který byl na moře spuštěn v březnu 1938, od srpna 1939 byl součástí britského námořnictva (Royal Navy). Po úspěšné akci proti německé lodi, byl křižník už v listopadu téhož roku poškozen a na skoro tři roky z bojů vyřazen. Poslední jeho akce proběhla v roce 1963 (klasifikován jako přístavní loď) a v roce 1971 byl vyřazen z britského námořnictva úplně. Už téhož roku byl křižník dopraven do Londýna a zpřístupněn veřejnosti - od roku 1978 pak patří pod správu Imperial War Museum. Křižník tak už mnoho let slouží jako netradiční muzeum... My jsme ho nenavštívili, tak snad při nějaké další návštěvě Londýna. ;) ... Snad...

Křižník Belfast

Kormorán

Tato část Londýna je tak trochu podivná... Spíše moderní budovy... Plno betonu, skla, železa. Nicméně to k Londýnu asi prostě patří a nemůžu očekávat, že všude budou krásné staré stavby. :) Teda minimálně ty, co přežily požár z roku 1666. Velmi zajímavým prostorem je Hay´s Galleria - jedná se o prostor, který je zastřešen prosklenou střechou, ale přitom je otevřen směrem k Temži. Původně to byly také doky... a dnes jsou tu kavárny, obchody a taky divná "vikingská" loď s veslujícími námořníky. :) Taková kravinka, vhodnější slova pro její popis ale najít neumím. :)

Po London Bridge jsme přešli na druhou stranu řeky, abychom se podívali na The Monument, nahoru jsme už nešli - obloha vypadala, že se každou chvíli roztrhne a vydá nám svoje poklady, co ukrývá. :) To už jsme ale byli kousek od architektonického skvostu Londýna - ano, u St. Paul´s Cathedral. I tady jsme se podívali jenom zvenčí, prošli jsme se okolním malinkým parčíkem a pokračovali jsme dál...

St. Paul´s Cathedral

... a pak někdy nám skutečně obloha vydala svoje poklady. :) Hledali jsme zrovna polohu jednoho známého kostela, úplně jsem na něj zapomněla, ale když uz jsme byli tady, byla by škoda se do něj nepodívat. :) Je zmiňován v jedné celosvětově velmi známé knize, potažmo filmu. :) Našli jsme ho zrovna včas, abychom se schovali před deštěm. Jedná se o Temple Church - zmiňovaný v knize Dana Browna, Šifra mistra Leonarda.

Temple Church je nejstarší gotická stavba v Londýně, kostel byl vysvěcen už v roce 1125. Kostel je známý svým neobvyklým tvarem - a rozdíl od většiny středověkých kostelů je Temple kruhového půdrysu, což má odkazovat na Svatý hrob v Jeruzalémě. Stavba se skládá ze dvou částí - ke starší části se řadí i kruhové tvary, mladší jsou už obdélníkového půdorysu.

Interiér Temple Church

V interiéru kostela můžeme najít krásně klenuté stropy, novodobě rekonstruovaná vitrážová okna, ale především oněch deset kamenných náhrobků templářských rytířů... Kniha a film ale velmi zvýšily popularitu tohoto místa, tak je tu stále plno - natož když venku prší a lidé se sem ještě přijdou schovat... :) ... Za takovýchto okolností je mi zatěžko přiznat, že tohle místo v sobě prostě má jisté tajemno... ;)

Kamenné náhrobky templářských rytířů

Kamenné hlavy ... :)

Temple Church

Návštěva kostela nás od deště ochránila také, když jsme kostel opuštěli, už nepršelo. :) Širší okolí chrámu je také nazýváno Temple - sídlí zde stovky právníků... Tak už je mi to jasno - ať se člověk podíval do jakéhokoliv okna, seděli tam pracující lidé a mezi budovami se pohybovali lidé s veledůležitými papíry v rukách. Tam jsem nechápala, co je to za prostor... Ale jako pracovní místo bych to brala. :) Okolí je totiž protkáno zelení, fontánkami a je tu moc hezky.

... je po dešti...

Temple... centrum právníků :)

... Jak je vidět, těžké mraky se nad Londýnem vznášely dál. :) ... Prošli jsme se přes Millenium Bridge (skoro jsem začala vyhlížet smrtijedy, jestli nám taky most nezničí pod nohama, jako to bylo v šestém dílu Harryho Pottera... koukám, že dneska mám čistě jenom filmové asociace :)). Je to první most, který spojil oba břehy Temže od dostavby Tower Bridge. Stavba začala v roce 1998, most byl otevřen o dva roky později. Délka je 325 m a celá konstrukce je koncipována na průchod až 5 000 lidí v jeden okamžik. Přesto se po jeho otevření vyskytly problémy - most se nepřijemně kmital, proto tu musely být instalovány hydraulické tlumiče a teď už se tu dá chodit moc pěkně. :)

Millenium Bridge vedoucí k Tate Modern...

... a směřující k St. Paul´s Cathedral

... Tate Modern jsme prostě nemohli vynechat... Chtěla jsem, aby Jirka viděl ten fantastickej prostor galerie. Je to neuvěřitelný, že ta stavba dříve byla elektrárnou. Nakoukli jsme i do výstavních prostor... Mezi tím venku začalo výrazně lejt, tak jsme pěkně zmokli... Původně jsme se chtěli jít pěšky zpátky, ale to nešlo realizovat, protože jsme byli oba velmi promočení. :) Vyloženě miluju naschvály typu - chci stanici metra, ale ta nejbližší je zavřená nebo když vystoupím z metra, krásně svítí sluníčko. :) No jo, tak už to prostě chodí. :D