Brompton Cemetery

V neděli nebylo tak krásné počasí jako v sobotu, ale i tak mne to vytáhlo ven, abych celý den neseděla jenom doma na zadku. :) Monice se nechtělo, tak jsem se vydala na hřbitov užít si trochu ponuré atmosféry. :D

V okolí našeho bydliště je mnoho kostelů, o kterých se člověk dozví jednak z mapy nebo je zde druhá možnost, že kolem něj prostě procházíte... :) Domy zde tvoří hustou zástavbu a tak nejsou vidět kostelní věže, případně jsou oblopeny soukromými zahradami a tak se někdy dají jen obtížně vyfotit. :) Tohle všechno mě tu hodně baví objevovat, jak je asi vidět. :)

St. Jude´s Church byl veřejnosti otevřen na Štědrý den v roce 1870, dneska kostelík obklopuje hezký park s dětským hřištěm. Zvláště v letních měsících musí bát parčík krásný kvůli četným kvetoucím bylinám i keřům. Ale dneska tu bylo pošmourno a zavřeno. :))

St. Jude´s Church s Courtfield Garden

St. Jude´s Church z ulice...

Londýn je zajímavý, i když jenom procházíme ulicemi a koukáme se na domy, vchody do domů, předzahrádky, květiny, keře. Snad u každého domu se dá najít nějaká zvláštnost... a celkový dojem je úžasný - nikdy jsme neviděla zanedbanost. Teda asi až na jeden dům - před jeho dveřmi má každý den ustláno jeden místní bezdomovec... Jinak je to skoro i elegantně vyhlížející chlapík, který je čistý a prostě nevypadá jako bezdomovec. :) Mám dojem, že mu tam snad i chodí pošta! :)

Trocha luxusu i v běžném životě ... :)

Za nedlouho jsem potkala další zajímavý kostel - Church of St. Mary The Boltons, který byl postaven v roce 1850 Godwinem Georgem (stejný atchitekt, který navrhl plány na St. Jude´s Church). O čtyři roky později byla dostavěna věž. Za války byly zničeny kostelní varhany a značná část vitrážových oken. Pěkná stavba.

Church of St. Mary The Boltons

... v Anglii je mnoho břečťanu...

Zanedlouho poté jsem došla ke svému cíli - na Brompton Cemetery. Hřbitov se řadí k jednomu z nejhezčích v zemi, rozprostírá se na ploše asi 16,5 ha. Otevřen byl v roce 1840 podle návrhů Benjemina Bauda. Centrální částí hřbitova vede lipová alej a je zde kaple (z r. 1839), která byla postavena podle baziliky sv. Petra v Římě.

Vstup do Brompton Cemetery

Hřbitovní kaple

Na začátku 19. století se Londýně behěm čtyřiceti let zdvojnásobil počet obyvatel, a tak přestala stačit kapacita stávajících hřbitovů, proto bylo rozhodnuto o stavbě několika velkých hřbitovů, jedním z nich je práve Brompton Cemetery. Dnes je zde na 35 000 pomníků, mnoho z nich má značnou historickou hodnotu. Najít mezi nimi lze rozličné tvary - od prostých křížů, anděly, knihy, lodní kotvy. Ale jsou tu i rodinné hrobky sloužící k pohřbívání po několik generací. Mnoho hrobů stářím ztratilo na čitelnosti, ale získalo na patině a tajemnosti...

Jeden z náhrobků...

Centrální alej na Brompton Cemetery

Malá umělecká díla...

První letošní sněženky...

Kříže

Dost se mi na tomto hřbitově líbila tak trochu paradoxně jeho živost. :) ... Viděla jsem tu několik joggujících lidí, rodiny na nedělní vycházce... a samozřejmě nesměly chybět veverky, holubi a havrani (nebo co to je za velké černé ptáky...:)). Trochu nevýhoda je, že neznám anglické dějiny, proto jsem nenašla ani jeden náhrobek se slavným jménem... pro mne tu prostě nikdo slavný asi nebyl. Ou, do příště to budu muset dostudovat. :)

Ztělesnění ponurosti...

No jo... i tady je hodně veverek... a holubů...

Kamenné náhrobky...

Podle fotek, co jsem našla na internetu, je Brompton Cemetery hezký za každého ročního období a já ho vřele doporučuju navštívit... (i když... dá se v souvislosti se hřbitovem vůbec mluvit o nějaké vřelosti??).

Holland Park a Notting Hill

Tak tedy, tohle odpoledne se značně vydařilo. :) Bylo krásné počasí, docela teplo, i když v noci na sobotu trochu sněžilo a pod nohama nám občas křupala zmrzlá zem (jen doposud docela nevídaný). :) Vyrazily jsme zase jinými uličkami, abychom prozkoumaly zase jiný kousek okolí našeho bydliště a hned jsme narazily na kvetoucí narcisky, paráda. :)

Skoro jaro...

Pak jsme potkaly jeden ze zamčených parčíků na Kensington Squre... Prostě se mi tyhle zelené ostrůvky mezi zástavbou moc a moc líbí. Tohle je hezké a účelné využití prostoru. :) Na náměstí je mezi domy sevřena hezká malá kaple - Chapel of the Convent of the Assumption.

Parčík na Kensington Square... není to paráda?

Za chvíli jsme se propletly uličkami a ocitly jsme se před krásným kostelem, kde ještě bylo květinářství, které dokonale podtrhovalo velmi jarní náladu. :))

Všude samá květinka :)

St. Mary Abbots Church je parádní stavba. Ke kostelu jsme se dostaly dlouhou kamennou chodbou, která byla částečně otevřena do prostoru před kostelem... Podívaly jsme se i do interiéru tichého kostelíka. Současný kostel tu stojí jenom 120 let, ale dříve na tomto místě stálo více náboženských staveb. Stavba byla dokončena v roce 1872 a hlavním stavitelem byl sir George Gilbert Scott.

St. Mary Abbots Church

Přístupová chodba do kostela

Dominantu interiéru tvoří hlavní oltář vyrobený z mramoru a dřeva, vyobrazeny jsou na něm čtyři evangelisté. Na stěnách jsou fresky od Johna Claytona jnr. Na fotce teda není oltář, ale pohled k zadnímu východu a vitrážovým oknům... Každopádně je to krásný prostor, když sem člověk vstoupí z rušné ulice... A ještě, jak byl kostel osvětlen sluníčkem... působilo to tu skoro až magicky. :) ... Pro mne je tohle jedno z nejzajímavějších londýnských míst (která jsem doposud navštívila).

Interiér kostela... prozáře sluncem...

Prostor před kostelem patří náhrobkům položeným jen tak na zemi, červené dveře patří ke stejnojmenné základní škole. V bezprostřední blízkosti jsou St. Mary Abbots Gardens a The Alec Cifton-Taylor Memorial Garden. Hmm, asi jsem už mnohokrát psala, jak se mi tato místa líbí a asi to ještě mnohokrát napíšu, proto mi to prosím odpusťte, pokud můžete. :)

Před kostelem, za kostelem... škola a náhrobky...

Potom jsme šly po Kensington High Street a našly jsme tu obchod s outdoorovým oblečením a vybavením... Teda ne jeden obchod, ale bylo jich tu vyskládaných mnoho vedle sebe. :) ... Nějak nevím, jestli se do těchto končim mám ještě někdy vydávat, protože je to tu velmi nebezpečné (zvlášť pro mou peněženku). :)

Náš původní cíl byl trh na Notting Hill, ale cestou jsme to vzaly ještě přes Holland Park a dobře jsme udělaly... Spíš než park tento prostor připomíná krásné pěstěné zahrady s mnoha zajímavostmi k vidění. Ale popořadě. ;) Park byl založen v 19. století a dnes dosahuje rozlohy asi 22 hektarů. Ve střední části parku stojí zbytky Holland House (za války byl poničen bombou), okolo něj se rozkládají upravené zahrady.

Fontánka v Holland Park

Podloubíčko s malbami... stále v Holland Park

Formal Gardens, stále ještě součástí parku

V parku jsme narazily na několik pávů modrých, kteří se volně procházeli, kde se jim chtělo... škoda jenom, že před námi utekli - na parkoviště! :)) V parku lze najít mnoho zajímavého, jsou zde místa pro cvičení psů (i s psími záchodky!), fotbalové hřiště (no, je trochu šikmé:)), kavárna, velké hřiště pro děti různého věku... :) A samozřejmě tu mnoho lidí jogguje. :))

Jeden z mnoha pávů...

V Holland Parku si každý může najít svou zábavu :))

... no jako bych to neříkala :D

Nejhezčí částí je asi Kyoto Garden, zahrada upravená v japonském stylu. Kameny jsou poskládány, tak aby evokovaly zmenšenou krajinu, výzmamným prvkem je tu voda... umělý vodopádek napájí rybníček, ve kterém plavou kapři. Okolo jsou pávi (teda hlavně pávice:)), volavka... Prostě je tu tááák krásně! :) Akorát je tu pořád hodně rušno... ale jinak by to opravdu byla oáza klidu. :)

Aaaa... nejhezčí částy - Kyoto Garden v japonském stylu

... i s volavkou

Ještě jsme šly kolem Lord Holland Pond, kde je vodou obklopena socha Lorda Hollanda, překvapivě. :) Henry Richard Vassall-Fox, 3. baron Holland (1773 - 1840) byl anglický politik počátku 19. století. V okolí jeho rybníčku by mělo žít mnoho vodního ptactva, ale asi na ně byla zima, protože jsem neviděla ani peříčko. ;)

Socha lorda Hollanda a Holland Pond (jak jinak :))

Pak jsme už vylezly z parku a pádily ulicemi čvrti Notting Hill ke slavné ulici Portobello Road, kde se každou sobotu koná ještě slavnější Portobello Market. :) Cestou jsme samozřejmě vyhlížely Hugha "Hjůga" Granta, ale nikde jsme ho nezahlídly, škoda. :)) Místo něj jsme spatřily pár zdejších zajímavostí a kuriozit, které asi časem už přestanou být kuriózní... Kvetoucí byliny a keře mě už asi brzo nebudou překvapovat, protože se tu jaro (snad) probudí v plné síle. :)

... opět jedna fascinace květem v lednu...

Cestou jsme šly okolo anglikánského St. John´s Church, který byl postaven v roce 1845 podle plánů architektů Johna Harvgeva Stevense a George Alexandera. Opět jsme nakoukly dovnitř, ale tady nás to ani trochu nezaujalo, tak jsme radší utíkaly za Hjůgem. :)

St. John´s Church na Notting Hillu

Divím se, že podobné značky nejsou u nás... Ale je to vlastně fajn, protože se tomu člověk tady na ostrově vlastně může zasmát. ;)

Vzorné řešení dopravy :)

A za chvíli jsme už došly k Portobello Road, kde jsme se ponořily mezi davy lidí, co proudily úzkou uličkou oběma směry a pokukovali po všemožném vystaveném zboží. A když myslím všemožné zboží, tak opravdu doslovně! :) ... Viděla jsem tu mnoho zajímavostí a zvláštností a divností a nikdy bych neřekla, že se podobné věci mohou prodávat, ale tak proč ne. ;)

Působí to tu na mne jako londýnská svoboda - protože mi příde, že ať sem člověk vyleze v čemkoliv, tak ho někdo jinej prostě trumfne. :D ... I když koncentrace holínek tu asi nebyla o moc větší než kdekoliv jinde. ;)

... Portobello Road na Notting Hillu

Trhy na Portobello Road...

A přece jsme se Hjůga nakonec dočkaly! ... Teda ve značně změnšené podobě... ale byl tam, kde být měl - na výloze svého krámku. :D ... I když se tu neprodávají knihy, ale boty... ale tak co, nebudeme přece bazírovat na detailech, že?! :D

No jooo... romantika :D

... s Julií a Hughem (Hjůgem)... a obuví :)

Trhy jsou malinko přelidněné...

... a koupit si zde můžete leccos zajímavého, užitečného... i totální kraviny :D

... královští gumáci :D

... znají v Londýně Kofolu???

Došly jsme až na severní konec ulice, kde už všichni balily své stánky s veteší a secondhandovým zbožím. :) ... Ale co to píšu, jaký stánky? Tyhle věci povětšinou byly rozložené rovnou na chodníku. :) ... A to jsme se otočily na patě a mazaly jsme ulicí zase zpátky. Cestou jsme si ještě daly palačinky s houbami a sýrem. Na zahnání hladu to bylo docela fajn a hlavně na zahnání zimy, protože nám mrzly všechny naše pracičky! :)

Jenže to už i na Portobello Road padala tma a tak bylo na čase se vydat zase domů. Hezký výlet to dneska byl, nakonec jsme se zacyklily a vylouply jsme se znovu u St. Mary Abbots Church. Odtud už jsme domů trefily (skoro) jako nic. :)

A jsme tu zas... :) St. Mary Abbots Church

Naše vlastní varná konvice... :)

Tento týden jsme chodily do školy (proto se tady na blogu taky neobjevilo nic zajímavýho;)). Začaly jsem se vstáváním v osm hodin (přesto, že školu máme od devíti... ale bydlíme asi tak čtvrt hoďky daleko...). To se nám neosvědčilo. Především se nějak ráno nedá udělat nějaká rozumná snídaně tak, abychom jí stihly ještě zkonzumovat...

Další den jsme na to vyzrály. Teda hlavně Monika, udělala si čaj už večer a taky si dala budíka na třičtvrtě na osm. Stejně s čajem putovala do kuchyňky, kde ho v mikrovlnce ohřívala. A stejně jsme do školy dorazily na poslední chvíli... Hm, další neúspěšný pokus.

Ha, teď už to musí vyjít! Vstát v půl osmé přece musí stačit! ... Nebudu to protahovat, čaj jsem tento týden k snídani prostě neměla... A pomerančový džus mi dneska došel, takže prostě byla jenom voda... To všechno dospělo k myšlence na jednu takovou užitečnou věc, kterou bysme si mohly zakoupit... A tak jsme to realizovaly a koupily jsme si tu nejlevnější varnou konvici, jakou jsem kdy v životě viděla. :) Teda necelých pět liber, to je kup století!! :)

Our new kettle :)

Trochu nám smrdí plastem... Snad to přežijeme. :) ... Ehm, kdyby náhodou někdo měl zájem o konvici a anglickou koncovkou (k odběru v dubnu zde v Londýně), určitě dejte vědět. ;)

Akorát nevím, proč má být "cordless", když není :D

Natural History Museum

Konečně! Natural History Museum nám otevřelo své brány :) ... Konečně jsme se sem taky dostaly, ve smyslu tom, že jsme sem šly mimo víkend a tak tu nebylo až tolik plno. :)) Samotná budova muzea je sama o sobě impozatní a to jsme teprve jenom tušily, co se vlastně skrývá uvnitř... Muzeum obsahuje na 70 milionů předmětů rozdělených do pěti oddělení - mineralogie, paleontologie, botanika, zoologie a entomologie. Ale to bych hodně předbíhala... :)

Zvířátka všude, kam se podíváš :)

Už ve vstupní hale je jedna z nejvýraznějších dominant muzea - jedná se o 26 m dlouhou kostru Diplodoca. Základem sbírek jsou exponáty irského lékaře sira Hanse Sloana. V polovině 19. století byla vypsána architektonická soutěž na návrh budovy muzea. Vítězným se stal projekt kapitána Frencise Fowkeho, který brzy zemřel a tohoto úkolu se pak ujal Alfred Waterhouse, který na plánech provedl úpravy. Stavba probíhala v letech 1873 - 1880 a o rok později bylo muzeum slavnostně otevřeno veřejnosti. V interiéru i exteriéru se hojně objevují motivy zvířat i zkamenělin. Už jenom na to je radost koukat... :)

Vstupní hala a 26 m dlouhá socha Diplodoca

Blízko vchodu do muzea je hned obchod s různými suvenýry, knihami, minerály, šperky, hračkami a dalšími zajímavými i nezajímavými věcmi. :) U některých věcí jsme se docela bavily a moc jsme nechápaly, že někdy vlastně investuje energii do výroby takových prákovin. :)) Kapesní sopka u mě asi vyhrála na plné čáře! :D

Obchod se suvenýry

Geologie pro děti :))

No jistě, proč si neudělat malou sopčičku! :)

Pak jsme šly zpět do vstupní haly, kde je několik zajímavých exponátů s popisky... Už jenom tady jsme se na dobrou hodinu zdržely - exponáty zřejmě mají návštěvníky navnadit k další prohlídce... A my jsme se rády navnadit nechaly - byly zde minerály, kostry prehistorických živočichů... i živočichů, kteří vyhynuly rukou člověka...

Zlato, zlatíčko (USA - Kalifornie)

Obojživelník Paracyclotosaurus davidi (trias, Austrálie)

Tenhle tvor mne velmi baví :)) Gyptodon (pleistocén, Argentina)

Ophthalmosaurus icenius (střední jura, Anglie)

Poté jsme se odebraly mezi dinosaury! :) A ti byli našimi společníky po zbytek naší návštěvy muzea. Už jenom vstupem do potemnělé místnosti, kde jsou ony prehistorické kostry, se člověku trochu geologicky či paleontologicky znalého (ke kterým nás obě samozřejmě počítám:)) zvedne tep. Jako první pohled padne na asi 17 m, dlouhou kostru Camarosaura, na kterou by se dalo koukat dlouho... ale pak to jde rychle: Coelophyesis, Triceratops, Iguanodon, Albertosaurus, Allosaurus a další.

Tohle je už oddělení dinosaurů... Coelophyesis (svrchní trias, USA)

Na výstavě je znát, že má už nějaký ten pátek za sebou... Teda o špinavých sklech a mizerném osvícení se ani zmiňovat nebudu, to se holt nedá nic dělat. :) Nicméně jsem ráda, že jsem při focení nepoužívala moc blesk... když jsem jednu z koster vyfotila s bleskem, nestačila jsem se u počítače divit, kolik prachu na nich leží. :D

Allosaurus (svrchní jura, USA - Utah)

Tuojangosaurus (svrchní jura, Čína)

Samostatnou kapitolkou by mohly být pohyblivé modely dinosaurů. :) Trochu se sekaly a pohyb byl hodně strojovej, ale kdyby tu byla úplná tma, asi bych se jich lekla a chvíli bych určitě přemýšlela, jestli jsem se v čase nepřesunula někam do triasu, jury nebo křídy... :) Ale dětem se asi líbit musely, dětí tu bylo hodně. Až moc hodně... Bylo tu i mnoho kočárků... kam to s tím světem bude směřovat, když ze všichni budou chtít dělat paleontology?! :D

Hahááá, dobrej vtip, brouku!

Pohyblivý model obávaného Tyrannosaura

Okolo modelu T-Rexe jsme se dostaly do spodního patra expozice. Nahoře jsme mohly obdivovat kostry dinosaurů a dole jsme se na ně mohly podívat více od podlahy a dozvědět se něco o jejich světě, anatomii i životě ve skupině. Expozice je z části pojata opět interaktivně, takže si spoustu věcí můžete sami osahat. :) ... To mne velmi baví! :)

Model hnízda dinosaurů

Ke konci se expozice věnovala dinosauřímu konci... A tak jsme se mohli dozvědět, jak možná dinosauři vymřeli... a nebo taky ne. :))

... co asi vedlo k vyhynutí dinosaurů???

Upřímně je mi líto lidí, kteří si na tohle muzeum vyhradí málo ze svého turistického času... Protože já bych asi zaplakala, kdybych nemohla vidět už nic jiného... Takhle se můžu těšit na další návštěvu, která snad přijde co nejdřív. :))