...a je to tu ... my jsme tu!

Budík zazvonil v 5:10 a pak už nastalo zběsilé dobalování věcí, loučení a před půl sedmou jsme sedli do auta a byla jsem vezena na letiště Ruzyně, terminál 1. :) ... Kupodivu ani nebyla dopravní zácpa, jelo se dobře... dokonce nám k dobré cestě zazpíval i Sagvan Tofi (joooo, tak dávej ber...). No, musím konstatovat že zácpa se nekonala ani později... spíš...

Moje i Moniky zavazadlo se nakonec ukázalo býti (skoro) méně než 23 kg (no, dobře... po malých úpravách:)), nechaly jsme si ho obalit fólijkou a mazaly jsme se nechat odbavit. Kupodivu všechny tyhle procedúry proběhly v pohodě. Nikdo u nás nenašel žádnou výbušninu ani basebollové pálky, tak jsme si mohli postoupit k harmonice vedoucí k letadlu. Letadlo mě nakonec začlo velmi bavit, byl to totiž můj první let a tak jsem se jako malé děcko všemu divila a všechno mě bavilo! :))

Náš dopravní prostředek...

Třeba se mi velmi líbilo zařízení, které nám ostříkalo křidélka letadla jakousi pěnou, asi aby nezamrzly a v pořádku nás nasměrovaly na Londýn.... :) Každopádně, jsou to velmi vtipná kladélka. :)

Sprchovací kladélko, které řídil pán z kadibudky na plošině :))

Let byl fajn... tedy především ta část, kdy jsme letěli na sluníčku a neotravovaly nás všudýpřítomné pevninské rozmary počasí. :) Zem pod námi se teda ukázala jenom dvakrát, ale koukat shora na mráčky... tak nějak to asi musí vypadat v nebi! :) Ke konci cesty jsme koukaly na barevné soustředné kruhy, které se vytvořily okolo stínu našeho letadla. Jednalo se o gloriolu, ta vzniká právě okolo stínů vržených na vsrstvu oblačnosti nebo mlhy (obojeho si asi ještě užijeme:)).

Pevnina někde mezi Čechami a Německem...

Kolem stínu letadla se vytvořila barevná gloriola

... No a pak jsme se ponořili do mraků a nebylo chvíli vidět nic, jenom mlíko kolem nás... V docela malé výšce se mraky/mlha rozestoupila a my jsme mohly vidět zasněžené předměstí Londýna.

Jde se na přistání - ostrovní pevnina

Přistání bylo hladké, stejně jako výstup z letadla a pasová kontrola (zajímalo by mě, co s tím mým pasem bylo, že slečna u přepážky musela zadávat moje číslo ručně... domů mě neposlali, takže v pohodě... :)), odebrání zavazadel (snad tam ani dlouho nekroužily)... :)

Letiště Heathrow

Na letišti :))

Nu a nezbývalo, než si sbalit svých šest švestek (no jo, docela by to i vycházelo, dohromady jsme tolik zavazadel asi měly:)) a vypravit se na metro, teda na underground neboli tube. O londýnském metru jsme slyšely hotové legendy, tak jsme byly zvědavé, co je na nich pravdy a jestli vlastně vůbec najdeme cestu tam, kam jsem se chtěly dostat... Jízdenky jsme si koupily u přepážky za £ 4,5 a pak jsme se po několikerých jezdících schodech plahočily s kuframa do podzemí. :) Jako správné turistky jsme se snažily všechno pečlivě dokumentovat, i za cenu toho, že pro místní jsme se zařadily spíš ke kategorii japonských turistů. :) Jely jsme po "Picadilly line", tedy modré trase metra... Barvičkami a trasami na metru nešetřili, jen co je pravda, jsem zvědavá, jestli tu taky budem pořádně bloudit... I když dneska teda nebylo proč a kam - přímá linka byla ze stanice Heathrow do stanice Gloucester Road.

... a to už jsme v podzemce - na stanici Gloucester Road

Cestou metrem jsme měly příležitost koukat se do okolí (velká část trasy vedla v nadzemí), a tak jsme viděly anglické řadové domky z načervenalých cihel... Fakt takové jsou.

Rušná  křižovatka - Cromwell Roar a Gloucester Road

V Londýně se asi dost bicykluje :)

Když jsme vylezly z metra, měly jsme plné ruce práce s našima obr těžkejma kuframa, tak naše cesta do Hotelu Oliver na Cromwell Road byla značně dlouhá a s odpadnutím částí horních končetin hraničící. :) Číslo 198 se ne a ne ukázat!

Ale dočkaly jsme se.. rychle nám byl přidělen pokoj číslo 14, dostaly jsme káva/čaj zdarma a za chvíli jsme už (silou) otevíraly dveře v prvním patře, s manželskou postelí a okýnkem, které má výhled na holubí dům, řekla bych. Ale je to tu naše, sice jen na první čtyři noci, ale naše! :) Jaký šťasný pocit se v nás rozlil, že máme kam hlavu a kufr složit! ... I když s tím kufrem bych asi nepřeháněla, protože je tu tak málo místa, že jeden kufr asi budeme muset složit do koupelny. :D ... Ba ne, za ty peníze a vzhledem k tomu, že tu je internet a v ceně je snídaně... prostě si nelze na nic ani v nejmenším stěžovat...

Po malém dáchnutí jsme se vydaly na rvní obhlídku okolí, hlavně se podívat do nějakého obchodu, protože jsme od dob dopoledního polozmrzlé housky v letadle nic pořádného nejedly a ani nepily. Cestou o hotelu jsme viděli jakési Sainsbury´s, tak jsme se tam podívaly. Fakt nás překvapilo, že ceny potravin tu nejsou až tak strašné, jak jsme se obávaly... a tak tujenom o červených fazolích z plechovky živy nebudeme. Vlastně v některých případech je tu stejně draho jako u nás a docela často i levněji. Snad teda naše strava bude pestrá a my nebudeme trpět kurději, jak jsme se obávaly (každopádně, semínka řeřichy jsou zde v pohotovosti!:)). Potom jsme se jaly obhlídnout hostel, který by se eventuálně mohl stát naším domovem na další (prozatím blíže nespecifikované) dny. Nějak jsme bloudily a nemohly jej najít, nakonec se podařilo... Zvenčí to ujde, takže se asi budeme ucházet o dvoulůžkovej pokojíček (pořád to vyjde levněji, než kolejní pokoje... kde nám nikdo ani nezaručí, že budou... natož že budeme spolu:).

Krásná londýnská ulička zahalena tmou...

No cycles please

Řekla bych, že v Londýně panuje vcelku zajímavý dopravní zmatek - zvlášť pro středoevropana uvyklého na ježdění aut vpravo... Jak je známo, Angličané (a další národy, které to od nich odkoukaly...) jezdí vlevo. Akorát problém nastává, když jaksi mimochodem chcete přejít silnici... jsem zvědava, kdy nás někdo přejede! :) Do toho všeho jezdí cyklisté, krásné hranaté taxíky, dvoupatrové červené autobusy a po chodnících velmi často běhají lidé v kraťasech nebo tričkách s krátkým rukávem. Akorát mi z nich byla zima, teda! :)

Rozhodly jsme se, že se koukeneme, kudy se dostaneme k naší dočasné Alma mater - Imperial College of London. Cestou jsme prošly kolem Natural History Museum, protože byla už tma, byla stavba osvětlena reflektory, které na fotce vytvářely divné odstíny barev... Ráda bych se do něj podívala, ale příště sem radši snad zamíříme za světla. :)) Celou atmosféru kýče doplňoval svítící kolotoč, stromy ověšené elektrickými svíčkami a o kousek dál byl "ice ring", kluziště. Trochu zvláštní kombinace. :) ... Ale proti gustu...

Natural History Museum

Kolotoč u muzea :D

Ještě jsme potkaly Geologické muzeum a nějaké výstavní prostory, škoda, že asi nebude úplně čas, abychom tu viděly všechno tohle. :) Nu a pak jsme už byli v IC, akorát v Business School a tam jsme být neměly... Příště nám to určitě vyjde! Za nedlouho jsme došly k proslulému Hyde Parku. Hyde Park je jeden z největších parků v Londýně, ale ten jsme si taky nechaly na jindy, vchody do něj byly zavřené a navíc byla fakt tma, tak snad příště bude lépe. :) Dál jsme se potulovaly kolem plotu parku, prošly jsme kolem Royal Albert Hall a dále jsme obdivovaly domy... a mrazuvzdorné běžce. :)) Cestou jsme též koumaly tarify a způsob placení dopravy... marně.

Royal Albert Hall

Největší zážitek na nás ale čekal v podobě veeelmi rozsáhlého obchodu s jídlem všemožného druhu... začalo to velmi lákavě vyhlížejícími dortíky a jiným sladkým pečivem, saláty, zeleninou, luštěninami, těstovinami... tolik barev,tvarů, vůní jsem teda neviděla... Ale to nebylo všechno... viděli jsme úhledně vyrovnané ovoce, zeleninu, hromadu avokád, houby, ořechy (teda nikdy jsem neviděla prodávat mandle i ve skořápce), mořské ryby, několik druhů zrnkové kávy...

Obhlížení obchodů s jídlem - olivy, mňáááám :)

... zelenina, houby

... a těch krásných sýrů, co měli... běžnému člověku z toho všeho oči jenom přecházely, bylo by se na co koukat velmi dlouho... a to jako že jsem se nezmínila ještě o nepřeberném množství čokoládových pralinek. Gurmánské peklo!! :))

Taxíky a Double-decker... londýnská klasika

Lepší vyrazit do nižších cenových kategorií - do Tesca. Tam jsme si nakoupily jídlo na večeři a vyrazily jsme k našemu malému a milému domovu. :)

Teď už je hafo hodin, asi půjdem spát... a doporučila bych to i těm holubům za okýnkem, protože nechci mít celou noc pocit jako by mi kručelo v břiše! :)