Our first sightseeing

Na naše první opravdové výletování jsme se vypravily po vydatné snídani a stejně vydatném odpočinku... takže jsem se odsud prostě vyprdelily až po dvanácté hodině! :) Před odchodem jsme se chtěly podívat z našeho zapeřenho okna, jak vlastně venku je... no, ale výhled je nic moc, tak člověk maximálně zjistí, jestli je venku mokro nebo ne. :))

Výhled nevýhled... chytrá horákyně by vejskala radostí

Před hotelem jsme si uvědomily, že jsme samotnou budovu ještě řádně nezdokumentovaly, tak jsme to honem napravily. :)

Monika & Oliver :)

Nějak mi uniká, proč Angličané (asi bych měla být přesnější a psát zde Londýňané, protože jiné Angličany jsem ještě neviděla:)) před domem mají rostliny, které se u nás mají za nemrazuvzdorné... Viděla jsem mnoho bramboříků, oleandrů a dalších... Každopádně zdejší minipředzahrádky jsou povětšinou udržované a okna se zelenají jedna radost. :)

Zde je cesmína :)

Přestože se nám ráno zdálo, že energie ze snídaně by nám měla vydržet na celý den a možná ještě déle, musely jsme se zastavit v našem oblíbeném Sainsbury´s, abychom si ulovily nějakou svačinu na celý den. Zároveň jsme taky chtěly vyzkoušet zdejší samoobslužné pokladny (self checkout), proto jsme si záměrně braly všechno zboží s kódy, abychom se vyhly případným problémům... Nevyhly jsme se jim. Nějak jsme nepochopily, že naše taška nemůže být náš batoh... a taky byl ohromnej problém odebrat si bankovku. No, příště už budeme chytřejší. :) Tyhle pokladny jsou super věc, skoro jsem opět chtěla napsat, že v Čechách by se nemohly ujmout... ale to by mne ségra nesměla vyvést z omylu, řekla mi totiž, že tyhle pokladny jsou v některých pobočkách českého Tesca. Hmm, tak nic no :))

Self checkout

Pak už jsme se skutečně věnovaly výletování a památkování. :) Šly jsme v našich včerejších stopách až k Natural History Museum, kde jsme včera odbočovaly vpravo a to dneska jsme šly dál rovně kolem Victoria and Albert Museum.

Natural History Museum za denního světla :)

Victoria & Albert Museum

Kousek za muzeem jsme se odpojily z Cromwell Road a šly jsme po Brompton Road. Prošly jsme kolem Brompton Oratory až jsme došly k Brompton Square, náměstíčko mě dostalo svou klidnou atmosférou, přesto že sousedilo s rušnou ulicí... zpívali tu ptáci! (Mám podezření, že to takhle někde mají reproduktory a zpěv ptáků se line z nich, jinak není možno:)).

Park na Brompton Square

Twin double-decker :))

kde je řada obchodů, tak jsme trochu pokukovaly po tom, co se tu vlastně prodává a v čem chodí Londýňanky a Londýňané oblékaní. :) Přišly jsme na poměrně zajímavé věci - nejlepší byly asi třpytivě zelené šaty pošité flitry, které Monika vcelku trefně titulovala na kapra a pro mě to už kaprem asi navždy zůstane. :) Figurína stála zrovna vedle jiné, která měla na sobě slušivé šedivé kalhoty, které nejvíc ze všeho připomínají spodky po pradědečkovi, značně seprané! :)

Pánské košile v barvách, které muži ani neumí pojmenovat :)

Kapr a podvlíkačky :)

Holub kdesi na Brompton Road

Cestou jsme prošly kolem obchodního domu Harrods - Monika ho tušila už na velkou dálku, protože se tam všude kolem začaly rojit lidé s igelitkami s logem Harrods. :)) Obchodní dům patří k jednomu z nejslavnějších na světě, jeho historie sahá až do roku 1834, kdy Charles Henry Harrod otevřel malý obchůdek s čajem. Dnešní budoba má rozlohu 4,5 akru a je zde přes 330 obchodů, kde je zaměstnáno přes 5000 lidí. Ale přece jenom jsme výprodejům odolaly. ;))... Pak už to bylo coby kamenem dohodil a zbytek došel a my jsme se ocitly u Wellingtonu - jedná se o památník vítěze bitvy u Waterloo. Bitva proběhla v červnu 1815 nedaleko Bruselu - byl poražen Napoleon Bonaparte spojenými vojsky Pruska, Belgie, Holandska a Velké Británie. Spojenecká vojska byla vedena vévodou z Wellingtonu a generálem Blücherem.

Paní krmící holuby před Wellington Monument

Wellington Arch - vítězný oblouk, který na svém vrcholu nese bronzovou sochu, která je největší v Evropě a znázorňuje anděla míru...

Wellington Arch

Obě památky se nachází v malém zeleném plácku obkrouženém ze všech stran silnicemi s hustým provozem. To je vliv moderní doby, protože dříve toto místo bylo na pomezí Green Park a Hyde Park. Krom toho tu jsou památníky upomínající na světové války - prvním z nich je Royal Artillery Memorial připomínající britské dělostřelectvo za I. světové války. Kamenný památník je doplněn bronzovými sochami a tabulemi s textem.

Kousek z Royal Artillery Memorial

Jen o pár metrů dál je Australian War Memorial, byl postaven v roce 2003, jestli jsem si teda našla správné informace. :) Památník je věnován Australanům, kteří bojovali během I. a II. světové války po boku Britů.

Whatever burden you are to carry
we also will shoulder that burden.

(Robert Menzies, Prime ministef of Australia, 1941)

Na památníku jsou uvedena jména mužů a žen a jejich rodné město... Celek tvoří velmi působivou scénu...

Australian War Memorial

Ještě je tu New Zealand Memorial, slavnostně odhalený v listopadu roku 2006. Je to několik železných sloupů s půdorysem ve tvaru kříže a texty a ornamenty vztahujícími se k válce. Hmm, kol kolem leželo docela dost věnců z umělých vlčích máků (tyjo, Moniko dík, by mě nenapadlo, že ty divné věci by měly znázorňovat vlčí máky! :)).

Thanx! :))

Prošly jsme kolem The Memorial Gates postavených na památku dobrovolníků z Indického subkontinentu, Afriky a Karibiku, kteří bojovali za II. světové války. A to už jsme se ocitly na Constitution Hill, která je mezi Green Park a Buckingham Palace Park. Park je to moc hezký, malý a s mnoho běhajícími lidmi. :) Nepochopím, jak v té zimě mohou běhat v kraťasech, fakt to nepochopím! Ale jejich rudé nožky naznačují, že to asi nebude úplně OK. ;)

Constitution Hill - cestou k Buckingham Palace

Na konci Green Park je ještě jeden pomník - Canada Memorial... Na památku milionu kanadských obyvatel, kteří přišli do Británie, aby se zapojili do boje za svobodu. Nepochopila jsem, co má znázorňovat tvar památníku, ale zdobení jakoby spadaným javorovým listím je vcelku výmluvné. :))

Canada Memorial

No a to už jsme se ocitly před Buckingham Palace. Trochu jsem si teda řikala, že to určitě nemůže být ONO... Ale bylo! :) Před palácem je Queen Victoria Memorial - obrovský kolos kamene, vrcholící sochou s královkou Viktorií (která zřejmě měla uražený nos, chuděra... nebo si ho nechala zmenšit, ale ke kráse jí to teda nepomohlo:)). Okolo jsou bronzové sochy lvů (bez dalšího komentáře, Moniko! :)) a jakési kašny, kam turisté hází mince, aby se sem ještě vrátili. My jsme si nehodily, protože tohle rozhodně nějak nepatří mezi místa, kam bych se chtěla vracet. :) Viděly jsme dva členy stráže, ale bylo to nadálku, tak to byla nuda... Teda jeden si docela slučně podupával, bylo to dramatické. :D

Queen Victoria Memorial a dáááleko je Big Ben :)

Pečlivý stážič :)

Královna Viktorie po amputaci nosu :))

Buckingham Palace je londýnským sídlem královny a vévody z Edinburghu, ale to je choronologicka známo. :) Jak už to tak bývá o takto proslulých místech, nestojí zase tak moc za vidění a jinde je zajímavěji. :)... Prvním domem na tomto místě byl v roce 1633 tzv. Goring House. Nejstarší do dnes stojící budova, která tvoří centrum dnešního paláce je z roku 1703 a byla postavena za lorda z Buckinghamu a Normanby. Na paláci je vyvěšována vlajka v době, kdy královna není v paláci přítomna... takže tu nebyla. :))

Buckingham Palace

Kousek od paláce se nachází St. James´s Park... úžasné to místo! Je to jeden z královských parků v oblasti Westminsteru rozrostírající se před Buckingramským palácem. V parku je stejnojmenné jezírko se dvěma ostrůvky - Duck Island a West Island. Asi uprostřed je mostek, který spojuje břehy jezírka.

Veverka

Jezírko je domovem mnoha druhů kachen, hus, racků, holubů a dalšího ptactva. Dokonce jsme spatřily i cedulku, kde se psalo, že se nemají krmit pelikáni. :) ... No, dobře, později jsme viděly i ty pelikány, ale s těma nebyla žádná sranda... To husy byly teda legračnější. :)

St. James´s Park s mnohou zvířenou :)

Zadumaný racek

Trochu jsme s Monikou udělaly atrakci pro jiné turisty a krmily jsme veverky. Jsou to děsný mrchy, který pro kus žvance vlezou snad všude... jak je vidět na následujících fotkách. :) Takže velmi snadno přijdete o svačinu ani nevíte jak! :) A pokud někdo neví, jak je zavolat... stačí zašustit igeliťákem nebo něčím jiným. Pozor, veverky jsou často doprovázeny holuby... a to je kombinace už velmi nebezpečná pro všechny svačiny!

Stačí zašustit igelitkou a veverky běží na sváču...

Tak svačina přec jen proběhla :))

Mnoho veverek bylo nakrmeno!

Už v Praze jsme se těšily, až uvidíme Big Ben a až se s ním vyfotíme. ;)) ... Akorát jsme se celý den couraly někde jinde a k této památce jsme se dostaly za takového ošklivého a nevlídného šera, že jsme si ho ani moc neužily. Když byla pak vyšší část věže nasvícena zelenou barvou... nestačila nám jedna hlava, jak jsme s ní kroutily. Tady mají lidé rozhodně rádi barvy! :) Big Ben je vlastně hovorové označení věže Westminsterského paláce a neformální název Velkého westminsterského zvonu (ten je v této hodinové věži největší).

Silnice k Big Benu vedoucí :)

Věž byla navržena Charlesem Barrym po požáru v roce 1834. Věž je vysoká 315 stop, ať se chovám trochu po britsku (no, taky bych asi nevěděla, kolik to vlastně je - takže je to 96,3 m :)). Ciferíky jsou ve výšce 55 m nad zemí. Konstrukce věže je docela složitá, část je postavena z cihel zpevněných kamenem a výše je pak ocelová konstrukce.

Velký westminsterský zvon váží 13, 762 tuny a jenom jeho srdce dosahuje hmotnosti 203 kg a odbíjí Londýnu každou hodinu jeho trvání. Krom tohoto zvonu jsou ve zvonici ještě další čtyři zvony, které oznamují každou čtvrthodinu. :)

V oblasti Westminster je toho k vidění opravdu hodně moc, do fotek se to ale přeci jen úplně pojmout nedá, protože i tady (jako skoro všude v Londýně:)) je docela frekventovaná doprava a navíc je toho tolik, že se to prostě nedá. :)

Westminster Abbey, double-decker a Middlesex Crown Court

Hodiny na Big Benu

Když jsme došly až sem, bylo už docela dost hodin a začalo se šeřit, my jsme se ještě prošly přes Westminster Bridge na druhou stranu řeky a mohly jsme tak obdivovat největší vyhlídkové kolo světa London Eye (oficiální název je British Airways London Eye, někdy také nazýváno Kolem Tisíciletí). Postaveno bylo v roce 1999 a dosahuje výšky 135 m.

Temže a obr kolo London Eye

Cestou přes most jsme se kochaly London Eye a cestou zpět jsme šly po druhé straně silnice a mohly jsme se teď dívat na Westminster Palace, známější více pod názvem Houses of Parliament (tedy alespoň já znám ten druhý:)). Tato budova je sídlem Parlamentu VB - Sněmovny lordů a Dolní sněmovny. Nejstarší částí paláce je Westminster Hall, která je z roku 1097, ale největší část byla postavena v 19. století.

Houses of Parliament

Middlesex Crown Court kousek od Westminster Abbey

Pak už jsme se vracely domů, ale ještě jsme se koukly na Westminster Abbey, před kterým stojí ještě St. Margaret´s Church s divnými modrými hodinami... na ně se ještě budu muset podívat! :)) Stavba nese oficiální název Kolegiátní chrám svatého Petra ve Westminsteru. Chrám je tradičním místem korunovace a posledního odpočinku anglických panovníků a dalších osobností (např. Isac Newton, Geoffrey Chaucer, Charles Darwin atd.). Tak sem bych se tedy moc chtěla podívat, snad to vyjde. :)

Westminster Abbey a vykukující Victoria Tower

A pak už jsme si myslely, že půjdeme domů, zima nám byla... Ale do cesty nám přišla ještě jedna úžasná památka - Westminster Cathedral. Koukaly jsme na tu stavbu jako zjara, protože jsme nic takového nečekaly - vypadalo to jako střižené východním stavebním slohem. A navíc jsme ani netušily, že nějaká taková katedrála existuje... asi je zastíněna opatstvím nebo co. :) Katedrála je centrem řimskokatolické víry v Anglii a Walesu, postavena byla na konci 19. století a otevřena pak v roce 1903. My jsme se prošly v interiéru, kde v jeho části probíhala mše. Zajímavou atmosféru nám to navodilo... Proto trochu jako facka působil vstup zpět ven, kde panoval ruch ulic v plném proudu.

Westminster Cathedral

Pak jsem prošly kolem Victoria Station... a pak jsem se asi ztratily nebo co?! :) Koukaly jsme do mapy a najednou u nás byl pán a ptal se, jestli nám může pomoct a kam že to jdeme... No a pak nás nasměroval, my jsme měly pocit, že jdeme správným směrem, ale ocitly jsme se někde úplně jinde. A prostě nevíme jak! :))) Nicméně, vše dobře dopadlo, my jsme se našly a dorazily uťapané do našeho miniaturního pokojíčku. :)

Našlé po tom, co jsme se ztratily :))

Moc se mi líbí lidé na ulici... Aniž by od nich někdo něco chtěl, ptají se na to, jestli mohou pomoct. Přijde mi to tu vstřícnější nežli u nás... Nebo alespoň my zatím takovou zkušenost máme. :)