Skoro to vypadá jako bychom si tu vytvořily malou sobotní tradici... :) Už dvě soboty po sobě (no, víc jich ani nebylo) jsme se vydaly do Natural History Museum a už podruhé jsme to vzdaly při pohledu na tu děsivou frontu, co se táhla až na chodník... Tak tohle prostě nééé. Tudíž jsme udělaly o pár kroků víc a skončily opět ve Victoria and Albert Museum (neboli V&A). Tady bývá také dost lidí, ale je to ještě únosno, takže se tu dá normálně chodit a obdivovat umění. :)
Vstupní hala muzea |
My jsme se celý den pohybovaly na třech patrech v pravé části budovy, které jsou věnovány středověkému a renesančnímu umění (mezi lety 300 až 1600 n. l.). Paradoxně jsme začaly na prostředním podlaží, takže jsme tak proplouvaly dějinami umění bez valného smyslu... ale pěkné to bylo... :) Umění se vztahuje k době konce Římského imperia až po renesanční dobu...
Začaly jsme v Paul and Jill Ruddock Gallery, mezi sochami a dalšími kamennými památkami - mezi kterými byly třeba náhrobky, kašny, obruby studní, schodiště, ale i celé hrobky. :) Místy to vypadá až divně, jak je na jednom místě nahloučeno mnoho nesourodých předmětů, ale to je už osud muzea. :)
Začaly jsme v Paul and Jill Ruddock Gallery, mezi sochami a dalšími kamennými památkami - mezi kterými byly třeba náhrobky, kašny, obruby studní, schodiště, ale i celé hrobky. :) Místy to vypadá až divně, jak je na jednom místě nahloučeno mnoho nesourodých předmětů, ale to je už osud muzea. :)
Část b místnosti 50 je věnována umění náboženskému - expozice je změřena na předměty vybavující svatostánky - jsou tu části oltářů (řezby nebo obrazy), skleněné vitráže, sochy, podlahové dlaždice, ukázky kněžských obleků, kovové obřadní předměty a další krásnosti z různých koutů Evropy. :)
Potom jsme sešly o patro níž a vrátily jsme se tak docela dost v čase... Tady byly nejstarší exponáty, ale i ty jsme šly tak trochu v opačném pořadí. :) Pozdě to dohánět, nejprve jsme porovnávaly knihy napsané před vynálezem knihtisku s těmi, které už byly po roce 1500 vytištěny. Každopádně ani jednu z nich bych se nezdráhala mít ve své knihovně. :)
Vystaveno je tu opět mnoho z náboženské tématiky - různá zpodobnění Ježíše Krista, relikviáře, opět součásti oltářů. Velmi nás zaujal Christ riding on the ass, vždycky jsem si myslela, že se osel řekne donkey a že to druhé slovíčko znamená něco úplně jiného... ale asi to tak není. ;)
Nechaly jsme nastoupit na scénu gotiku, abychom ho zase docela rychle opustily a vrhly jsme se na románský sloh. V obou případech se mi moc líbilo, že v muzeu byly přítomny typické stavební prvky této doby - protože románský sloh i gotika se nejlíp poznají na oknech. Monumentální exponáty, fakt! :)
Taky se mi dost líbily sandálové ponožky, které pocházely někdy z doby mezi 300 a 500 lety našeho letopočtu. Zajímavé je, že dneska jsou ponožky v sandálech nepřijatelným módním prohřeškem. Ale slyšela jsem, že to brzy přijde do módy. ;) ... (ani bych se nedivila, kdyby tenhle svěží vánek vál z Londýna, protože jsem si jista, že příští rok se po Praze bude chodit v krásných barevných holínkách a nikomu to nepřijde divné D ... holt, Londýn je prostě Londýn!! :D).
A to jsme se z nultého patra už přesunuly do patra druhého, kde jsme začaly manýrismem a pokračovaly renesancí. :) Kupodivu jsme postupovaly tak, jak byly číslované místnosti, takže jsme začaly v místnosti 62 (The Foyle Foundation Gallery) věnované honosnosti a společnosti. Zastoupeno je tu mnoho velmi zdobných exponátů předmětů denní potřeby. Byly tu ozdobné renesanční dlaždice, truhly, stoly, zbraně, brnění, nádobí, hudební nástroje a další. :) Velmi nás potěšilo, když jsme našly zmínku o naší domovině - v muzeu je vystaven reliéf císaře Rudolfa II. Ach, domov. :)
A to jsme se z nultého patra už přesunuly do patra druhého, kde jsme začaly manýrismem a pokračovaly renesancí. :) Kupodivu jsme postupovaly tak, jak byly číslované místnosti, takže jsme začaly v místnosti 62 (The Foyle Foundation Gallery) věnované honosnosti a společnosti. Zastoupeno je tu mnoho velmi zdobných exponátů předmětů denní potřeby. Byly tu ozdobné renesanční dlaždice, truhly, stoly, zbraně, brnění, nádobí, hudební nástroje a další. :) Velmi nás potěšilo, když jsme našly zmínku o naší domovině - v muzeu je vystaven reliéf císaře Rudolfa II. Ach, domov. :)
V The Edwin and Susan Davies Gallery jsou vystaveny předměty, které byly vyrobeny na základě napodobování výrobních technik předmětů, které byly dovezeny z islámských zemí nebo z Číny. Vyloženě parádní byly tkaniny s fantaskními postavičkami... na jedné jsem našla dokonce i šneka:) (tak jsem si zavzpomínala na ty, co mám doma:)).
Jako poslední jsme si nechaly trojmístnost č. 64 (The Wolfson Gallery), kde byly pro mne nejoblíbenější a nejočekávanější renesanční díla. ;) Velmi mne vždycky bavilo koukat na tyhle renesanční mistry a konečně jsem něco mohla vidět "naživo". :) ... Velmi mne překvapuje, že tu mají všechny exponáty prostě vystavené, člověk se na ně může dívat zblízka, může si je fotit... s tím jsem se teda ještě nesetkala! :) (nebo nemůže a my jsme to nevěděly?? :D). Tak jsme viděly Botticelliho, Tintoretta...
... A pro mne byl vrcholem zápisník Leonarda da Vinci - později pojmenovaný jako Codex Foster III. Leonardo je fascinující osobnost a jeho zápisníky jsou zdrojem mnoha pozoruhodných informací z jeho všestranných pozorování. Jestli jsem někde výš napsala, že bych si přála ručně psanou knížku mít v knihovně, tak kdyby to byla tahle, byla bych šťastna jako blecha. :D
Když jsme byly u Donatella, začali hlásit, že se bude muzeum zavírat a že máme budovu opustit... A tak se zvedla vlna lidí a i z nejzašších koutů všichni začali proudit k východu. :)
Ještě jsme rychle proběhly místností 64b, kde je vystavena fasáda renesančního domu a pak ještě schodiště. Velmi velké exponáty. :) Ale tudy jsme opravdu proběhly a to jsme ještě musely podlejzat pod páskami, které měly zabraňovat vstupu. ;) Pěkné odpoledne to bylo. :))
Žádné komentáře:
Okomentovat